Paris; Francie

Cestování
6. 10. 2016
2

„Jak podivuhodná je Eiffelova věž – obraťte se k ní zády a uvidíte Paříž, podívejte se na ni a Paříž zmizí.“ Oscar Wilde

Na portále ČD jsem se dočetl, že jezdí přímá autobusová linka Praha – Paříž, kterou provozuje Deutsche Bahn AG. Velice mě na tom lákalo, že by člověk nemusel nikde přestupovat. V hlavě se mi tedy zrodil nápad, že si v září, na svoje narozeniny, zajedu do Paříže a na Eiffelově věži si dám „narozeninovou kávičku“. Bohužel čas letěl tak rychle, že jsem si nestihl včas zařídit dovolenou a nakonec jsem místo do Paříže jel akorát do práce. 😀

Jelikož jsem se tohoto nápadu ale nechtěl vzdát, tak jsem si zažádal o dovolenou na říjen. Když jsem pak studoval konkrétní podrobnosti ohledně spoje, tak jsem zjistil, že přímý bus jezdí pouze od čtvrtka do neděle a já měl dovolenou už od středy. 😀 Nezbylo mi tedy nic jiného, než si zařídit potřebné rezervace a jet vlakem. Sice mě čekaly dva přestupy a v Německu dvouhodinová čekací doba, ale na druhou stranu to mělo tu výhodu, že na cestu tam jsem měl rezervace na lehátka, takže se člověk alespoň mohl trochu vyspat, což se nakonec jevilo jako mnohem lepší varianta, než se celou noc krčit na sedačce v autobuse.

Odjezd byl ve středu 5.10. z Brna ve 14:38 RJ 76 Antonín Dvořák. Do Prahy jsme přijeli v 17:08 a v 18:27 nám z Prahy odjížděl EN 458 Kopernikus do Mannheim Hbf, na který jsme měli zakoupená lehátka.
V Mannheim Hbf jsme měli mít původně dvouhodinovou čekací dobu, ale protože EN měl zpoždění skoro 80min, tak jsme si tu stihli akorát odlovit jednu kešku „Mannheim HBF“, která byla kousek od nádraží. A v 6:39 jsme ICE 9558 vyrazili do Paříže. Když se člověk podíval z okna, tak krajina se jen míhala, jelikož si to náš vlak uháněl rychlostí 320 km/h. O něčem takovém si u nás můžeme nechat jenom zdát. 😀 Podle jízdního řádu jsme měli do Paříže přijet v 9:51, ale kvůli nějaké neschopné soupravě na trati jsme měli nakonec hodinku zpoždění.

Po vystoupení na nádraží Paris-Est nás docela překvapilo, jaká je tu zima. Hned se nabízela otázka, kde je těch slibovaných 18° z předpovědi? Alespoň se vyplnila druhá část předpovědi, že bude skoro jasno. A skutečně nás po celou dobu čekala modrá obloha se sluníčkem, jen sem tam se objevil bílý mráček.

Jako první jsme vyrazili odlovit kešku: „15 years of Geocaching !„. Vzhledem k tomu, že to měla být keška věnovaná 15. výročí vzniku Geocachingu, čekal bych nějaké lepší provedení než obyčejnou krabičku od filmu na dopravní značce… Po jejím úspěšném odlovu jsme zamířili do metra. Problém nastal s lístky, protože jsme nevěděli, jaké konkrétně potřebujeme. Po chvilce se u nás objevil informátor, a že nám poradí. Ve výsledku se nám hlavně snažil vnutit celodenní lístek za 24€/osobu. To mi přišlo drahé a navíc bychom ho stejně nevyužili. Po dlouhém debatování jsme teda nakonec zjistili, že si můžeme koupit jednotlivé lístky, a že prý budeme na každý úsek metrem potřebovat jeden. Což se ve skutečnosti také ukázalo jako mylná informace, protože dokud člověk neprošel turniketem, mohl na jeden lístek libovolně přestupovat. Ale tuto informaci jsme si zjistili sami a bohužel pozdě, protože jsme už měli nakoupeno 10 lístků za zvýhodněnou cenu, takže nám nakonec 6 lístků zůstalo. Takže kdyby někdo jel do Paříže a chtěl lístek na metro, stačí se ozvat a určitě se domluvíme. :-))

Než jsme se nakonec úspěšně dostali k Eiffelovce, bylo 12:18 hod. A u Eiffelovky jsem mohl konečně pořádně otestovat nový širokoúhlý objektiv Sigma 10-20mm/f 3.5, který jsem dostal k narozeninám. 🙂 Od mé poslední návštěvy Paříže se tu hodně zpřísnila bezpečnost, takže jsme absolvovali dvě kontroly. Chtěl jsem ušetřit pár € za vstup, tak jsem chtěl jít do druhého patra pěšky a pak teprve výtahem. Tato varianta nás vyšla na 7 € po schodech do druhého patra a 6 € za výtah do třetího patra. Kdybychom jeli výtahem už zespodu, stál by vstup 17 €. A chvilku nám trvalo, než jsme našli tu jedinou pokladnu, kde se daly koupit lístky pro vstup po schodech. Byla to docela makačka vyšlapat těch 669 schodů nahoru. 🙂

Do teď jsme ani nezaznamenali nějaké fronty. To se změnilo v momentě, kdy jsme chtěli ze druhého patra popojet výtahem do toho třetího, nejvyššího. Nevím, jak dlouho jsme tu stáli, ale pomalu, krůček po krůčku, jsme byli blíž a blíž výtahové kabině, až jsme se nakonec dostali dovnitř. Jen na vrchu foukal silný a studený vítr. Chvilkama jsem měl co dělat, abych neměl rozmazané fotky, jak mi vítr cloumal s foťákem. 😀

A když už jsme tu byli, zašli jsme si i na toaletu. Přece jenom je to zážitek si odskočit v nejvyšším patře Eiffelovky. Akorát prostory byly poněkud stísněné.
Protože nám celou dobu svítilo sluníčko a bylo hezky, tak jsme měli opravdu pěkný výhled na Paříž. Až na ten studený vítr, který tu nahoře foukal. Po prohlídce jsme výtahem sjeli zpět do druhého patra, kde jsme se zašli podívat do suvenýrů a pak jsme po schodech sešli do prvního patra, kde jsem se dočkal vytoužené kávičky na Eiffelovce. A jako zákusek jsme si zakoupili 8 makronek. Mňam… Sice nás toto malé občerstvení vyšlo na 21€, ale za ten zážitek to stálo. 🙂

Dolů z Eiffelovky jsme se dostali až v 15:34. Potom jsme zamířili do parku „Champ de Mars“ odlovit pár kešek, které tu byly. Než jsme celý park prošli, tak bylo něco málo před 18 hod, což byl nejvyšší čas vyrazit metrem zpátky na nádraží „Paris Est“, kde se nám podařilo sehnat známky na pohled a koupit ještě pití a jídlo na cestu.

V 19:06 nám odjížděl ICE 9557 do Mannheim HBF, kam jsme přijeli ve 22:17. Abychom si zkrátili 1 hod a 42 min čekání na další vlak, vyrazili jsme si odlovit kešku „Glaswürfel mit Blick auf Wasserturm“. Cestou jsme minuli moc hezkou fontánu, tak jsme se na ní chtěli po odlovu zajít podívat, ale když jsme přišli, bylo zrovna 23 hod a fontána skončila. A začínalo drobně pršet, tak jsme vyrazili zpátky na nádraží. Ve 23:59 nám odjížděl CNL 470 Sirius, který nás v pátek ráno v 9:28 hod přivezl do Prahy a hned v 9:52 nám jelo EC 277 Slovan do Brna.