Belgie

Cestování
11. 10. 2022
0

V září jsem jel do Milána, abych si tam odlovil jedinou fungující italskou webcam cache. A věděl jsem, že v Belgii funguje taky jediná webcam cache – Beach Paradise. Tak jsem se rozhodl, že si v říjnu udělám pro změnu výlet k Severnímu moři. Na cestu se mi sice podařilo zajistit lehátko, ale poslední volné bylo pouze dole. Což je pro mě nejhorší místo. Když už, tak mám radši místo uprostřed nebo nahoře. Ale to nebylo vše, na cestu zpátky už nebylo lehátko vůbec žádné, takže jsem si musel koupit pouze rezervaci na sezení.

Cestu jsem měl naplánovanou opět přes Vídeň, protože jiná možnost spojení nočním vlakem nebyla. Odjížděl jsem 11.10.2022 odpoledne z Brna do Vídně, kde jsem přestoupil na noční vlak, který mě odvezl až do Bruselu. A z Bruselu pak vlakem až do stanice Heist. Po vystoupení jsem si jako první zašel odlovit jednu vyluštěnou mysterku Heist puzzel a cestou k moři jsem si ještě odlovil jednu tradičku. Potom se mi naskytly zajímavé výhledy na moře. Nejzajímavější byly větrné elektrárny umístněné v moři.

Po splnění hlavního cíle tohoto výletu jsem se vrátil zpátky na nádraží a vlakem odjel do Bruselu. Jako další cíl jsem si chtěl dát pravé belgické hranolky. To se mi totiž v červenci nepodařilo. Náhodou se mnou ráno v kupé jela slečna z Bruselu, tak jsme se zkoušeli bavit (občas holt přes překladač v telefonu 😁) a ona mi doporučila, kam si zajít na vyhlášené hranolky. Ona to spousta lidí neví, ale belgické hranolky jsou jejich vyhlášenou specialitou, nejenom belgická čokoláda a pralinky. Používají na ně speciální odrůdu brambor a mají vlastní postup, jak je smažit.

Potom jsem navštívil „čurající holčičku“, u které byla virtuálka. Známý je samozřejmě čurající chlapeček, ale postupně se sochy rozšířili o holčičku a ještě pejska. Potom jsem se snažil odlovit jednu multinu, ale její finálka vyšla dva kilometry daleko a úplně jiným směrem než jsem chtěl jít, tak jsem pro ni nakonec nešel. Jelikož bylo už odpoledne a já dostal chuť na kávu, tak jsem si našel jednu kavárnu a udělal si menší přestávku.

Po odpočinku jsem vyrazil takovým menším okruhem přes několik kešek a zajímavých míst zpátky na vlakové nádraží, protože se pomalu, ale jistě blížil můj odjezd domů. Cesta z Bruselu do Vídně byla náročná. Sice jsem byl za celý den unavený, ale sedět celou noc jen na sedačce bylo i tak náročné a člověk pořádně neusnul, pořád sebou vrtěl a snažil se najít nějakou vhodnou polohu, ve které by se dalo usnout. Takže do Vídně jsem přijel nevyspaný, utahaný a byl jsem rád, když jsem si sedl do vlaku, který mě odvezl do Břeclavi. Tam jsem chvilku čekal a pak EC do Brna.