Milano

Cestování / Geocaching
7. 9. 2022
0

Někdy v srpnu jsem se díval na svoje statistiky a nově získané ikonky kešek v jednotlivých státech. Bylo to po návratu z Francie z mega-eventu GeoNord Is a Great Adventure, kdy jsme cestou ještě navštívili Belgii, Lucembursko a Nizozemí. Všiml jsem si, že mi v Itálii chybí ikonka webcam kešky. Prozkoumání mapy mě moc nepotěšilo. V celé Itálii se nacházela aktivní pouze jediná keška tohoto typu. Tím se mi v hlavě ihned zrodil nápad vyrazit co nejdříve na výlet.

V úterý 6.9. jsem tedy odjel vlakem do Vídně, kde jsem si hoďku počkal a pak nastoupil do NighJetu, který jel přímo do Milána. Tam jsem přijel ve středu kolem osmé hodiny ráno. Moje poslední cesta nočním vlakem byla v roce 2019, než se začaly zavírat hranice a omezovat svobodný pohyb. A za tu dobu se změnilo to, že se vše zdražilo. Rezervace místa k sezení stoupla o neuvěřitelných 175%, cena lehátka o 87%. Podle vzdálenosti jsem to přepočítal, že jet ve dvou lidech autem, vyjde cenově na osobu levněji než vlak. A kdyby se jelo ve třech nebo čtyřech…

V době plánování mi předpověď počasí na celý den slibovala déšť a bouřky. Deštník a pláštěnka se staly nedílnou součástí mého batohu. Před odjezdem z Milána se ukázalo, že to byla úplně zbytečná zátěž. Na druhou stranu je pořád lepší být připraven, než překvapen. 😎

Během domácí přípravy jsem zjistil, že mi kromě již zmíněné webcamky chybí v Itálii ještě letterbox a wherigo. Tak jsem tyto další dvě ikonky přidal do svého itineráře a přeložil si listing, abych věděl co se po mě bude chtít.

První kroky v Miláně mne vedly k odlovu wheriga, jenž mělo finálku na židovském hřbitově. To ale nebyl ledajaký židovský hřbitov. Jeho rozloha byla na délku přes kilometr a byla tady spousta honosných a zdobených náhrobků a spousta soch. Něco tak úchvatného jsem ještě neviděl. Tady by člověk mohl bloudit i několik hodin a kochat se. Po opuštění hřbitova jsem přes několik tradiček zamířil k hlavnímu cíli dnešního výletu, webcamce – The first webcam cache in Italy!, která se nacházela poblíž několika mrakodrapů.

Přes Parco Sempione okolo oblouku Arch of Peace jsem zamířil k hradu Sforzesco z roku 1450. Hrad byl zajímavý. Přece jenom to je jiný typ hradů, než na který je člověk zvyklý od nás. Ale líbil se mi. Na nádvoří dokonce měli lavičky se solárními panely, kde se daly dobít telefony a jiná elektronika. Tak jsem toho využil a udělal si tu menší přestávku. Když jsem načerpal trochu sil a dobil několika procenty baterku, tak jsem podél bulváru Via Dante zamířil na náměstí Piazzo del Duomo.

Na tomto náměstí se k nebesům tkví nádherná a majestátní katedrála Narození Panny Marie (Duomo di Milano). Je to pátá největší katedrála na světě, jejíž stavba započala v roce 1386 a dokončena byla v roce 1965. Bohužel vstup byl zpoplatněn a stály se tam dlouhé fronty, takže jsem vevnitř nebyl. Škoda, třeba se tam jednou podívám… Nalevo od katedrály se nacházela Galerie Viktory Emanuela. Výstavní síň světoznámých značek jako je Prada, Louis Vuitton, Gucci a spousty dalších. Restaurace Savini z roku 1867 prodávala zmrzlinu, tak jsem neodolal a dva kopečky si koupil. Mňam. Fajn osvěžení a zmrzlina byla opravdu výborná.

Od katedrály jsem zamířil na několik dalších kešek do bočních uliček. Hlavně jsem si chtěl zajít pro jednu mysterku, kterou jsem si před cestou vyluštil. To se mi povedlo a po jejím odlovu jsem se opět vrátil ke katedrále. Celou dobu jsem měl chuť na italskou kávu. Podařilo se mi najít místo v Baru Madonnina s venkovním posezením, odkud jsem měl výhled na zadní část katedrály.

Můj čas v Miláně se nachýlil ke konci a bylo potřeba se vydat zpátky k nádraží. Čekala mě ještě asi tříkilometrová cesta vedoucí různými uličkami a zákoutími, kde na mě samozřejmě čekalo několik kešek. A návštěva obchodu s potravinami, abych si doplnil jídlo a pití na cestu. V obchodě jsem dostal chuť na nějaké sladké pití a sáhl jsem po Fantě. Když jsem se díval na její složení, byl jsem nemile překvapen. Fanta v Itálii měla podíl ovocné složky 14%. Kdežto Fanta v ČR má jenom 4%. Můžu říct, že chuť i barva byla o něčem jiném než u nás. Ačkoliv se platilo v €, tak ale cena byla stejná jako u nás. Fakt něco na té dvojí kvalitě zboží je…

Po příchodu na nádraží mi hodinky ukazovaly, že jsem za ten den po městě nachodil 26 kilometrů. A bylo to poznat, takže jsem si našel volnou lavičku, dal si pozdní večeři a čekal na přistavení NighJetu, který mě odveze do Vídně.