Čachtický hrad; Slovensko

Co dělat jiného, když má člověk celý den volno, než vyrazit někam na výlet. Po prozkoumání různých variant vlakového spojení, jsme se s přítelkyní rozhodli, že pojedeme na Čachtický hrad. On to vlastně není hrad v pravém slova smyslu, ale jedná se o zříceninu hradu ze 13. století, která se nachází v Malých Karpatech v nadmořské výšce 375 m.n.m.

Podle mapy to vypadalo, že nejkratší cesta na hrad bude z obce Višňové. Vyrazili jsme z Brna ráno v 6:21 a po třech hodinkách jsme vystoupili v malé obci Višňové, kde se hned na skále majestátně tyčila zřícenina hradu opředená pověstí o šlechtičně Alžbětě Báthoryové, přezdívané Čachtická paní.

O tom, že již začal podzim, nebylo pochyb. Tráva byla lehce navlhlá a od úst stoupal obláček páry. Ale nebe bez jediného mráčku a sluníčko, šimrající nás svými paprsky, naznačovalo, že bude pěkný den. Za posledním domem se s námi zvoněním zvonečků a bečením rozloučily ovce a my vyrazili po zelené turistické značce vzhůru do kopce. Podle cedule ve vsi měla být cesta dostupná jak pěšky, tak i na kole. Ale na mě působila dojmem, že je to koryto potoka a jenom někdo podél něj nakreslil zelenou turistickou značku. A na kole bych tu určitě nechtěl jet. 😀

Po slabé půlhodince jsme se vydrápali téměř až nahoru, přičemž se člověk opravdu zahřál. A hned došlo na první odlov kešky Zabudnuty Cachticky poklad, kterou jsem si doma předchozí večer úspěšně vyluštil, z čehož jsem měl velkou radost. A samotná „truhlička s pokladem“ byla taky pěkná. Cestou na zříceninu jsem ještě odlovil dvě tradičky a pak jsme již doputovali k hlavnímu cíli našeho výletu.

V pokladně jsme zaplatili vstupné 2,5 € / osobu a vyrazili na prohlídku zříceniny. Bohužel bez průvodce, ten byl k mání pouze u skupinek od 15-ti osob. Ale od milé paní pokladní jsme se dozvěděli, že dneska máme štěstí na počasí, jelikož tu nefouká. Což prý bývá málokdy. A ještě k tomu ta nádherně blankytně modrá obloha… Takže výhled do okolí stál opravdu za to.

Po dokončení prohlídky jsem si ještě v suvenýrech zakoupil turistickou vizitku a do turistického deníku si otiskl razítko. Potom jsme se vydali na zpáteční cestu. Tu jsem naplánoval do stejnojmenné obce Čachtice. Sice to byla mnohem delší trasa, než z Višňové, ale aspoň to nebyl tak prudký kopec a většinu cesty tvořila asfaltka. V Čachticích jsem chtěl ještě odlovit jednu kešku u kostela, ale probíhala tam rekonstrukce a nedalo se tam dostat. Tak jsme vyrazili na nádraží. To bylo ještě cca 20 minut chůze.

Bohužel se muselo jít podél hlavní silnice, kde ani nebyl chodník. A nejhorší úsek byl na mostě přes železniční trať, kde fakt nebylo žádné místo na to, aby tam chodec bezpečně prošel. Ale naštěstí jsme prošli přes most, aniž by jelo nějaké auto. Ale absence chodníku mi dost vadila. A přitom na oficiálních stránkách toto bylo uvedeno jako přístupová cesta od vlaku (nikoliv ta kratší z Višňové). Zřejmě turisté jezdí na zříceninu hradu pouze autem, tudíž chodníky nejsou v této obci potřeba. A zajímalo by mě, jak to řeší místní. Ale jinak to byla pěkná, 8,5 km dlouhá procházka.

Z Čachtic jsme odjeli lokálkou v 13:16 do Nového Mesta nad Váhom. Tady jsme měli mít hodinku čas, než nám pojede vlak do Bratislavy, tak jsme si tu zašli na kešku Nadchod. Po jejím úspěšném odlovu jsme si v nedalekém obchodě doplnili zásoby pití a jídla a vrátili se na nádraží. Tam jsme bohužel zjistili, že náš vlak má 25 minut zpoždění, takže nám v Bratislavě ujede EC do Brna. Trochu jsme doufali v naději, že bude mít EC z Maďarska zpoždění a stihneme ho, leč marně.

Jelikož se nám nechtělo čekat v Bratislavě na další EC, které jezdí jednou za dvě hodiny, tak jsme nejbližším vlakem popojeli do Kútů, odtud jsme lokálkou popojeli do Břeclavi, kde jsme přesedli na RJ, který nás dovezl až do Brna. Takže zpáteční cesta byla komplikovanější, ale dalo se to zvládnout.

Caches: Zabudnuty Cachticky poklad | Netradicne futbalove ihrisko | Cachticky hrad | Nadchod