Forbach; Francie

Cestování
24. 3. 2015
0

Chtěl jsem jet do Francie, tak jsem na mapě zkoumal, kam to bude nejlepší (kde bude tak nějak nejvíc kešek 😀 ) a zaujala mě jedna série nedaleko městečka Forbach.

Odjezd byl z Prahy v 18:30 CNL 458 s příjezdem do Mannheim HBF druhý den ráno ve 4:43 hod. Na tuto cestu jsme měl zarezervované lehátko, abych se alespoň trochu prospal. Bohužel servis DB AG v lůžkových vozech není takový, jako u ÖBB, takže na cestu nebyla žádná balená voda a ráno žádná snídaně s kávou. 😀

Z Mannheim mi jel vlak ICE 9558 do Forbachu až v 6:40, tudíž jsem měl dostatek času, abych vyrazil na 4,45 km procházku po keškách. Bohužel ze 3 navštívených jsem našel jenom jednu.
Než jsme přijeli do Forbachu, tak ještě ve vlaku přišli celníci zkontrolovat cestovní doklady.

Po vystoupení jsem chvilku bloumal po městečku a koukal po obchodech. Chtěl jsem totiž koupit pohled a případně ho i poslat domů. Bohužel jsem zjistil, že koupit pohled Forbachu se prostě nedá. A to jsem se pro jistotu zkoušel zeptat a dostal jsem zápornou odpověd.

Potom jsem vyrazil na nedalekou zříceninu Le château du Schlossberg, kde jsem si udělal menší svačinku a pak jsem vyrazil směrem k plánované sérii. Cestou jsem ještě odlovil dvě kešky a pak se dostal k hlavnímu cílu dnešní výpravy. Ocitl jsem se uprostřed série (u kešky s číslem 13) a odtud vyrazil na horní polovinu série. Po odlovení kešek od čísla 6 – 12 jsem se zase ocitl u 13 kešky, kde jsem si na pokácených kládách udělal přestávku na oběd.

Procházel kolem jeden místní domorodec, tak hned na mě „Bonne journée“ a hned dodal „Bon appétit„. Tak jsem mu chtěl poděkovat, ale v ten moment se mi z hlavy vykouřilo francouzské slovíčko „merci“ a nemohl jsem si na něj vůbec vzpomenout. Nějak ze mě automaticky vypadlo „danke“, ale pán tomu nějak nechtěl rozumět. Pak jsem mu teda angličtinou vysvětlil, že jsem z ČR a že neumím francouzky.

Po obědě jsem vyrazil na zbývající půlku série, kterou jsem úspěšně odlovil. A nakonec na mě čekala finální mysterka. Napřed jsem se bál, jestli ji zvládnu vyluštit, protože měla 5* obtížnost, ale nakonec se ukázalo že stačí doplnit čísla získaná z kešek do jednoduchých souřadnic a odlovit finální krabičku. Což mě opravdu potěšilo, protože mít 5tkovou mysterku ve Francii není vůbec špatné. Ale u nás by taková mysterka měla obtížnost nanejvýš 3*. A některé kešky byly opravdu moc hezky zpracované (jak je vidět na fotkách). 😉

Po odlovu jsem se vrátil na nedaleké posezení před lesem, kde jsem si dopřával zasloužený odpočinek. Po chvilce ke mě přišel postarší pán a hned zase pozdravil a chtěl se dát do řeči. Když zjistil, že francouzky to nejde, tak to zkoušel anglicky. No, něco jsem byl schopen ze sebe vypotit, ale nic extra to nebylo. Ale pak mě překvapil, když se mě ptal na město, odkud jsem, tak jsem mu odpověděl že z Brna a on hned že zná brněnskou Zbrojovku (i když se přitom chudák asi pěkně nadřel, protože jsem napřed nedokázal pochopit, co mi vlastně říká 😀 ).

Cestou k nádraží jsem se ještě stavil v místním obchodě a koupil si zásobu pití do vlaku. Po příchodu na nádraží jsem měl nachozeno 22,85 km a odloveno 19 kešek. (Když započítám i tu ranní procházku v Německu, tak to je 20 kešek a 27,3 km). Jenže na nádraží jsem se dostal pár minut po 18 hod a vlak ICE 9559 do Mannheim mi odjížděl až ve 20:48hod. Vůbec se mi takové čekání nelíbilo, ale jaksi jsem neměl na výběr. A byl jsem tak utahanej, že už se mi nechtělo ani chodit po městě, tak jsem si s radostí sedl na lavičku a začetl se do knížky.

V Mannheim mě ještě čekalo 90-ti minutové čekání, což bylo vyloženě utrpení. Byl jsem fakt utahanej a když jsem našel lavičku na sezení, tak naproti ní byly otevřené vchodové dveře a hodně tam táhlo. Takže se tam v podstatě nedalo vůbec sedět. A to přešlapování sem a tam bylo ještě víc unavující. Ve 23:59 mi konečně jel CNL 459 do Prahy, kam jsem přijel v 11:25 a pak pokračoval EC 171 Hungaria do Brna.