Geneva; Švýcarská konfederace

Cestování
22. 7. 2014
0

Švýcarsko se mi moc líbí, tak jsem přemýšlel kam se podívat. A zaujala mě Ženeva (po Curychu druhé největší švýcarské město), mimo jiné i tím, že tu byla webcam cache: „City of Geneva„, kterou jsem si stanovil jako hlavní cíl výletu.

Původně jsem chtěl jet už v březnu, ale jelikož mě skolil nějaký bacil a skončil jsem na antibiotikách, musel jsem to odložit. Další pokus byl naplánován na červenec.

Odjezd byl naplánován EC 175 z Brna v 18:22 hod., v Břeclavi se mělo přestoupit na EC 105 Sobieski do Vídně. Jelikož mělo EC z Brna zpoždění, požádal jsem průvodčího, jestli by mohl zajistil přes dispečera čekání EC 105 v Břeclavi. Na průvodčím bylo bohužel vidět jeho „obrovské nadšení“. Jednou to sice zkusil (aby se neřeklo), ale nedovolal se. Takže EC na nás v Břeclavi nečekalo. A to nás bylo víc, co jsme s ním chtěli jet. Naštěstí jsme měli dost času a do Vídně se dostali Os 2365, takže jsme z Wien West stihli EN 466, který odjížděl ve 22:40 hod.

Do Zürichu jsme měli přijet druhý den ráno v 7:20 hod., ale i tady jsme měli menší zpoždění, tak jsme nestihli vlak co měl navazovat podle jízdního řádu, ale cca za půl hoďky nám jelo další IC. Po přijezdu do Ženevy jsme si dali kávu na probuzení a potom jsme vyrazili vstříc keškám a brouzdání po městě. Jako první jsme nabrali směr k webcamce, jelikož jsem měl u Do-bbyho přítelkyně domluveno, že mě „vyfotí přes PC“.

Po obdržení SMS, že se focení podařilo jsme vyrazili na procházku na levém břehu Ženevského jezera – Lac Léman (největší švýcarské a zároveň i francouzské jezero o rozloze 580,03 km²). Už z dálky nás zaujal ženevský vodotrysk, tak jsme zkoumali, jestli se k němu dá dostat blíž. A podle mapy to vypadalo, že z druhého břehu se dá dojít až k němu.

Přes most „Pont du Mont-Blanc“ ověšený vlajkami jsme se tedy dostali na druhou stranu a přes promenádu zamířili rovnou k 140 m vysokému vodotrysku – Jet d’Eau. Sice až k němu vedlo betonové molo, ale tak blízko jsme nešli, jelikož i na vzdálenost několik desítek metrů od něj stříkala voda a molo bylo celé mokré.

Na mole jsme se vrátili do bezpečné vzdálenosti od stříkající vody, sedli si na betonový rantl, tak jako spousta ostatních a pustili se do našeho oběda a potom si dopřáli malý odpočinek. Po lenošení jsme se vrátili na břeh, kde byl stojan (jak na něm bývá třeba vyhlídkový dalekohled) a na něm kovový trojúhelník s nějakými čísly s tenkou škvírou uprostřed. A pomocí něj se dalo zjistit, jak vysoko ten vodotrysk stříká.

Potom jsme zamířili k pěknému kostelu „Genève – L’Eglise Russe„. Od kostela jsme pokračovali k „Musée d’Art et d’Histoire“, před nímž se nacházel park „Promenade de l’Observatoire“. Přes park „Parc des Bastiony“ jsme došli na „Place de Neuve“, kde se nacházela „Conservatoire de Musique de Genève“. Odtud jsme okolo koncertní síně „Victoria Hall“ šli až na most „Pont Sous-Terre“, aby jsme se dostali na druhou stranu řeky „Le Rhône“.

Tady jsme odlovili tři kešky a uličkama zamířili zpátky na vlakové nádraží.
Tady jsme kousek od „La basilique Notre-Dame de Genève“ ještě v 18:25 odlovili naší poslední kešku v Ženevě: Tintin en Suisse 2 – Hôtel Cornavin, Genève. Celkem naše procházka měla 13,5 km.

V 18:45 jsme odjeli IC do Zürichu. Po ranní zkušenosti se zpožděním jsme jeli radši o hodinku dřív. V Zürichu jsem toho využil a kousek od nádraží jsme ještě odlovili jednu kešku „Zuerich HB Sihlquai öV- Sitz + Log Cache„. Keška se nacházela na zastávce MHD a sotva jsem se zalogovat, tak se spustil příšerný slejvák, takže jsme cestou zpátky na nádraží krapet zmokli. 🙂

Z Zürichu nám ve 22:40 jel EN 467. Do Wien West jsme přijeli druhý den ráno v 7:25 hod. Odtud jsme popojeli S-Bahnem přes Wien Hütteldorf na Wien Meidling a odtud frčeli EC až do Brna.