Řím; Itálie

Cestování
18. 9. 2017
0

Před nedávnem Geocaching HQ oznámil, že umožní publikovat 4000 virtuálních keší. Na jednu stranu se mi tento nápad líbí, protože virtuální kešky se svou speciální ikonkou pro mne byly vznácností a když jsem jel do zahraničí, tak měly přednost před ostatním typem kešek.

Na druhou stranu ale 4000 nových virtuálek je dost vysoké číslo, tak se bojím, že už nebudou takovou vzácností, jako doposud. Ale to teprve ukáže čas…

Nicméně jedna nová virtuálka vznikla ve Vatikáně, což mne nakonec přesvědčilo v rozhodování, kam vyrazit. Původně jsem chtěl jet někam jinam a poznat i jiná pěkná města, protože v Římě i ve Vatikáně už jsem byl několikrát.

Odjezd z Brna byl v 15:23 RJ 77 Antonín Dvořák. Do Wien Hbf jsem přijel v 16:49, odkud mi v 17:52 odjížděl EN 40233 nightjet, na který jsem měl zakoupené lehátko. Do Říma jsem měl přijet druhý den ráno v 9:22 hod., ale měli jsme zpoždění a přijeli jsme nakonec až v 10:45. 😀

Po vystoupení v Římě jsem sedl na nejbližší regionální vláček R 12242, který odjížděl v 11:12 hod a v 11:29 jsem už vystupoval na zastávce Roma S.Pietro, odkud to bylo do Vatikánu coby kamenem dohodil (a zbytek samozřejmě došel 😀 ). I když v mém případě to musela být rychlejší chůze, protože virtuální keška, kvůli které jsem přijel, se nacházela ve vatikánské zahradě „Campo Santo dei Teutonici e dei Fiamminghi“, která se ve 12 hod zavírala. Takže jsem moc času nazbyt neměl. Ale po menším bloudění jsem se nakonec dostal k bráně, kterou hlídala švýcarská garda a i když jsem je požádal o vstup, tak mě dovnitř nepustili a odkázali mne na vstup přes vatikánské náměstí. A tím pokus o odlov nové virtální kešky ve Vatikáně skončil.

Protože na vatikánském náměstí byla šílená fronta lidí, takže jsem neměl šanci se za zbývajících 15 min dostat dovnitř a hlavně později jsem se dozvěděl, že do zahrady se člověk skutečně dostane okolo té švýcarské gardy, která mne ale bohužel nepustila. Těžko říct, jestli moje výslovnost němčiny byla tak mizerná že mi opravdu nerozuměli nebo mne jen špatně pochopili, co po nich žádám. Ale já se nevzdám, až zase budu mít možnost jet do Itálie, tak se opět pokusím do této zahrady dostat. 😀

Jelikož bylo opravdu nádherné počasí, tak jsem se kochal na vatikánském náměstí a zkoušel udělat i pár pěkných fotek. A ještě jsem tu v jednom stánku koupil pohled, který jsem pak poslal přes „Poste Vaticane“. Tak jsem zvědavý, jestli bude mít nějaké hezké vatikánské razítko. 🙂

Potom jsem vyrazil na kešku „Ricixxx-Mura Leonine„. Když jsem dorazil na místo, tak podle hintu měla být keška zespodu telefonního automatu. Ale bohužel jsem nic nenašel. A než jsem se stačil rozkoukat, tak u mne najednou stáli kolegové kačeři „Dabk a Rovyz“. Vzápětí jsem zjistil, že jsou z Košic, tak odpadla moje jazyková bariéra a mohli jsme se normálně bavit. Jelikož opodál stála druhá budka, tak jsme společně vyrazili hledat kešku tam, ale taky neúspěšně. Naše počínání sledoval jistý Ital, sedící na židličce vedle stanu. Rovyz ho sice titulovala bezdomovcem, ale já si tím nejsem tak jist – sice jeho stan a stolička na parkovišti mezi skůtry vypadaly docela podivínsky, ale v porovnání jak vypadají bezdomovci v ČR… Napadá mě pouze jedna vtipná hláška z reklamy „Asi jiný gang“. 😀 Tak tento Ital na nás spustil, že tam geocache není, že je u té předchozí budky, kde jsem ji na první pokus nenašel a že tam je nápis, kde máme hledat. Tak jsme budku obhlíželi ze všech možných úhlů, ale žádný nápis jsme nenašli. Chudákovi Italovi s námi došla trpělivost, tak přišel k nám a fixou na celý bok budky napsal velký nápis „JEOCACH“ a šipku dolů. A teprve po tomto jeho mistrovském umění, které má samozřejmě špatně napsané, jsme dole objevili další malý nápis „JEOCACH“. A tam se teprve podařilo nahmatat námi vytouženou kešku. A Ital se s pocitem dobře odvedené pomoci vrátil na svou židličku, vedle stanu, na parkovišti. Tímto odlov této kešky dostal úplně jinou dimenzi a stal se z něho nezapomenutelný zážitek z celého výletu. 😉

Od Dabk a Rovyz jsem se nakonec dozvěděl, že oni stihli před chvilkou odlovit tu novou virtuálku a že byli u stejné brány se Švýcarskou gardou jako já a pustli je dovnitř. Potom jsem se s nima rozloučil, protože si chtěli jít vystát frontu do Vatikánu a já chtěl odlovit nějaké další kešky.

Chvilku jsem se potuloval uličkama a nasával tu pravou italskou atmosféru, když jsem si na mapě všiml, že poblíž je další keška „Ricixxx-Fontana dell’acqua Angelica„. Když jsem se k ní blížil, tak jsem už z dálky viděl povědomé osoby. A taky že jo, opět jsem se potkal s Dabk a Rovyz. Holt svět je malý a o náhody v něm není nouze. 😀 Po tomto druhém náhodném setkání jsme spolu odlovili šest kešek, až jsme se dostali k Andělskému hradu. Původně jsme chtěli jít dovnitř, ale vstupné 14€ nás lehce odradilo. A tady se naše cesty definitivně rozdělily. Dabk a Rovyz vyrazili na další památky do jiné části Říma, kdežto moje cesta směřovala k nádraží Roma Termini.

Ačkoliv jsem si další trasu dopředu vůbec neplánoval a celé to byla čistá improvizace, tak jsem došel ke Španělským schodům. Tady jsem se na chvilku posadil mezi dav lidí sedících na schodech a dopřál si malý odpočinek. Chtěl jsem si dát i malou svačinku, ale hned u mne stála policistka a upozornila mne, že se tu nesmí jíst, ani pít.

Když jsem tu byl naposledy, asi tak před třemi roky, tak tu člověk o žádného policistu nezavadil. Ale dnes na náměstí stály rovnou čtyři auta a několik policistů v uniformě a civilu neustále hlídkovalo na schodech. Zřejmě bezpečnostní opatření kvůli vypatlaným magorům z IS…

Od Španělských schodů jsem to vzal okolo „Trajan’s Column“ a “Museo Sacrario delle Bandiere delle Forze Armate al Vittoriano”, až jsem došel ke Colosseu. To byl plánovaný cíl. Protože jet do Říma a nepodívat se ke Colosseu, to je jako jet do Paříže a nenavštívit Eiffelovu věž. Měl jsem ještě krásně naivní představu, že si najdu kavárnu s výhledem na Colosseum a dám si narozeninovou kávičku, bohužel se moje toulky Římem protáhly natolik, že mě pomalu ale jistě začínal tlačit čas, abych stihl noční vlak zpátky do Vídně.

Během cesty na nádraží jsem si akorát v jedné pizzerii stihl koupit za 6€ jeden kousek pizzi Capresse. Jeden kousek odpovídal velikostně asi tak půlce pizzy u nás. A byla opravdu luxusní, takže to byla taková tečka na závěr. Po příchodu na nádraží tu již byla přistavená souprava nočního vlaku, tak jsem si našel své lehátko a za pár minut jsme vyrazili.

Nakonec moje procházka z Roma St.Pietro na Roma Termini měřila 16,4 km a odlovil jsem během ní 13 kešek.