Beskydy

Cestování
18. 9. 2019
0

Třídenní výlet na nejvyšší vrchol Beskyd – Lysou Horu.

S přítelkyní jsme byli oba po noční, tak jsme dopoledne doháněli spánkový deficit. Vyrazili jsme ze Židenic ve 14:06 rychlíkem do Ostravy, kde jsme přestoupili na osobák a v 17:50 vystoupili v Čeladné.

Hned na zastávce byla keška, tak už za 4 minuty po vystoupení z vlaku jsme se zapisovali do logbooku. Opodál se nacházela ještě jedna, ukrytá v dnes již nepoužívaném hospodářském stroji, který sloužil už pouze jako artefakt historie, tak jsme si zašli i pro ni.

Odtud jsme zamířili do obce Ostravice, na jejímž začátku jsme měli zajištěné ubytování v „Golf & Ski resortu Ostravice“. Cestou jsme si odlovili jednu vyluštěnou mysterku. Jenže pak jsem udělal tu chybu, že jsem se ujal vedení a zkusit najít vhodnou cestu. Nedopadlo to slavně. Prodírali jsme se křovím na okraji srázu, přelézali elektrický ohradník pastviny s krávami a nakonec někomu šli přes zahradu. Ale když ono to v mapě vypadalo krásně, půjdeme po louce a dojdeme až na cestu. 😀

Přece jenom už začínal podzim a bylo to poznat na délce denního světla, takže čím víc jsme se blížili k ubytování, tím míň bylo vidět na cestu až jsme do cíle dnešního dne dorazili po tmě. Na recepci jsme vyřídili potřebné formality a zašli se ubytovat. Byl to takový útulný dvoupatrový dřevěný srub, ve kterém bylo několik pokojů. Potom jsme šli do hlavní budovy na večeři, která byla opravdu luxusní. Po večeři jsme si dopřáli relax ve vířivce a v sauně. Po využití celého časového limitu jsme se vrátili na pokoj a pomalu se uložili ke spánku, abychom načerpali síly na zítřejší výstup.

Ráno jsme v hlavní budově měli snídani, odhlásili jsme ubytováni a čekala nás kilometrová procházka na autobus, který nám ušetřil asi 6 km z dnešní cesty. Po vystoupení jsme pokračovali po stopách zrušené tratě až k hrázi vodní přehrady Šance. Cestou se přítelkyni podařilo najít několik hříbků, tak nastalo dilema, jestli je tu jen tak nechat nebo je vzít sebou. Mě houby moc neberou, tak kdyby to bylo na mě, nechal bych je tu. Ale nakonec hříbky vyrazily s námi na výlet, odpočívající na papírovém ubrousku v batohu.

Na hrázi přehrady nás zastihla přeháňka, tak jsme se zašli schovat do informačního střediska, kde měli různá videa ze stavby přehrady, mapu vodního toku a znázornění nejbližších vodních přehrad. Tajně jsme doufali, že tu déšť přečkáme, ale nestalo se tak. Chtělo to velké odhodlání vyrazit z teplé místnosti do chladného a deštivého počasí. V podstatě celé dopoledne se neslo ve znamení dešťových přeháněk, tak v tomto nám počasí moc nepřálo. A chvilkama mě to štvalo, tak jsem byl občas protivný.

Jako další kešku jsme měli v plánu earthku. Při zjišťování odpovědí mě nejvíce bavilo, když jsme si s přítelkyní natáhli mezi sebe metr, vzájemně se obcházeli a snažili změřit potřebnou vzdálenost uvedených bodů. 🙂
Potom jsme zamířili odlovit challenge cache: Vystup na Mount Everest, což byl jedním z dnešních cílů. Tím druhým bylo dojít na ubytování.

První část cesty docela ubíhala, přestalo nám pršet a dopřáli jsme si svačinu na dočerpání energie. Jenže cesta se nám pak začala lehce ztrácet, terén začal stoupat a výstup se stal docela náročným. Poslední desítky metrů jsme lezli téměř do kolmé stráně, tak jsme si opravdu připadali, jak kdybychom skutečně lezli na Everest. Jen bez mrazu, sněhu, jištění, cepínů a maček. 😀

Když jsme se úspěšně vydrápali až na vrchol, tak jsme zjistili, že sem z jiné strany vede docela pohodlná cesta. Jo, tak už to občas bývá. Ale kešku se nám podařilo i tak najít, tak to pro nás byla dostatečná odměna. Teď nás už jenom čekala několikakilometrová procházka na vrchol Lysé Hory, kde jsme měli zajištěno přespání.

Procházka klidnou a tichou přírodou byla balzámem na duši. Cestou jsme našli borůvky a ostružiny, tak jsme si lehce smlsli. Čím blíže k vrcholu jsme byli, tím náročnější byl terén i výstup. Ale když jsme se dostali téměř nahoru, tak se nám otevřely nádherné výhledy do okolí. A to opravdu stálo za to.

Posledních pár metrů k chatě bylo po asfaltové silnici, kde jsme potkali cyklistu. Tak jsem prohlásil, že bych si to na kole taky klidně vyšlápl. Ale přítelkyně si myslí, že to nedám. A když jsme byli na recepci, tak tu měli přívěšek v podobě cyklisty, tak mi řekla, že když na kole dojedu až nahoru, tak mi ho koupí. A ona si půjčí elektrokolo, aby mohla jet se mnou. Tak budu mít alespoň motivaci. 🙂

Ubytování v Bezručově chatě bylo fajn. Chata byla po rekonstrukci z roku 2015, tak vypadala nově. Pokoj měl svojí sprchu a wc a na turistické přespání to bohatě stačilo. Po ubytování jsme si zašli na večeři, která byla opravdu výborná.

Než jsme šli spát, tak jsme si dali sušit oblečení a ze stolu se stal sušák na cestou posbírané houby. Spalo se mi tu dobře, ale hlavní podíl na tom určitě měla ta 20km cesta, kterou jsme měli za sebou. 🙂

Když jsme šli ráno na snídani, tak ta nás vůbec neoslovila, tak jsme přešli naproti do chaty Emil Zátopek, kde jsme si dali míchaná vajíčka a kávu. Dnes nás čekalo sice jen 15 km, ale z kopce dolů, což byl pěkný nápor hlavně na kolena. Ráno okolo panovala mlha, tak nebylo ze začátku skoro nic vidět. Ale před odchodem jsme si odlovili jednu kešku, která byla pár metrů od chaty a než jsme zjistili, kudy se k ní dostat, tak mlha začala polehoučku ustupovat. A čím víc jsme sestupovali z 1323 m.n.m. tím víc mlha ustpovala a před námi se otevíraly výhledy do krajiny. A jelikož svítilo i sluníčko, tak to opravdu stálo za to.

Cestou jsme si odlovili několik kešek včetně jedné vyluštěné mysterky. Ale nejvíc asi budu vzpomínat na tradičku Mohyla Ivancena. Nápověda zněla „pod označeným kamenem“. Jenže mohyla a její okolí, to bylo samý kámen. a žádný označený jsme nikde nenašli. Naše hledání bylo dlouhé a pomalu jsem se začal smiřovat s tím, že ji nenajdeme. Nechtěl jsem to ale úplně vzdát, tak jsem si sedl, že se zkusím podívat do galerie, jestli nenajdu nějaký spoiler. V ten moment, kdy jsem si sedl, tak jsem uviděl něco, co mě ihned zaujalo. A ona to nakonec byla keška. 😀

Zbytek cesty už probíhal v pohodě. Šli jsme okolo jedné tradičky, která byla sice na stromě, ale nakonec lézt na strom bylo mnohem snazší, než se vůbec vydrápat do téměř kolmé stráně k tomu stromu. Když jsme se blížili do vesnice, tak jsme šli přes řeku, která měla díky dešťům barvu jak cappucino.

A čekalo nás rozhodnutí, jestli pojedeme dřívějším spojem nebo to vezmeme přes dvě další kešky a pojedeme až za hodinu. Nakonec jsme stihli odlovit obě kešky i ten dřívější spoj. 😀 Takže jsme ve 14:14 odjížděli autobusem do Frýdku Místku, kde jsme přestoupili na vlak a pokračovali v cestě do Brna.

Sice měl Os z Frýdku zpoždění, ale naštěstí na nás v Ostrava-Kunčice čekal další přípoj, který nás odvezl do Ostravy Svinov. A i tady na nás počkal R 830. Jelikož byl vlak nacpaný, tak jsme si nakonec koupili doplatek do první třídy a měli jsme celé kupé jen pro sebe. A kolem 18 hod jsme přijeli do Brna Židenic. A obrovské poděkování patří přítelkyni, která mi takto báječně přichystala a naplánovala narozeninový dárek. 🙂