Luzern; Švýcarská konfederace

Cestování
4. 8. 2015
0

Jednodenní výlet vlakem do švýcarského městečka Luzern.

Odjezd byl z Brna vlakem RJ 371 v 19:21. Ve 20:52 jsme přijeli na Wien Hbf, odkud nám ve 21:40 jel EN 466 do Zurichu. Jelikož jsme měli koupené lehátka, tak jsme druhý den přijeli do Zurichu docela vyspaní. Při nástupu byla pro každého cestujícího v kupé nachystána voda na občerstvení a během kontroly jízdenek průvodčí zjišťovala, jestli si dáme k snídani kávu nebo čaj. A ráno v 7:19 zaklepala průvodčí na dveře a po jejich otevření kupéčko provoněla ranní kávička. 😉 Po příjezdu do Zurichu nám v 8:35 hned navazoval přípoj IR 2631 do Luzernu, kam jsme přijeli v 9:25.

Na nádraží hned proběhl odlov první kešky „Plarform 3„. Poté jsme si v informačním středisku, které bylo pár kroků od odlovené kešky, vyzvedli mapu města. Na mapě měli krásně vyznačeno, kde všude se nachází WC, což bylo velmi užitečné. A veškeré navštívené toalety byly zdarma a udržované v čistotě. Což se u nás bohužel nedá říct ani o některých placených toaletách…

Chvilku jsme se kochali na molu u kongresového centra a potom jsme zamířili k dřevěnému mostu s věží „Kapellbrücke„. Tento most je taky důvod, proč jsem chtěl jet do Luzernu. Ve výběru ještě bylo městečko Bern, ale když jsem viděl na internetu tento most a velké jezero s možností koupání, tak bylo rozhodnuto. 😉

Poté, co jsme si prošli celý most, vydali jsme se kousek po nábřeží a odtud jsme zamířili k „Gletschergarten Luzern„, kde se nachází památník „Löwendenkmal (Lion monument)„.

Když jsme se vraceli zpátky na nábřeží „Nationalquai„, tak nám do cesty vlezl obchod se suvenýry. A mě se tu zalíbili hodinky, tak jsem si chtěl nějaké koupit. Vybíral jsem hodně dlouho a paní prodavačka byla naštěstí velmi ochotná a trpělivá, tak se mi podařilo vybrat dvoje hodinky. Jenže ty jedny se mi nelíbili tak moc jako ty druhé, tak by si člověk mohl myslet, že mám vybráno. Jenže když jsem pak zjistil, že ty vybrané hodinky stojí v přepočtu 9600,- (369 švýcarských franků) tak jsem nakonec odešel bez nich.

Na nábřeží jsme si sedli na lavičku, odpočívali a dívali se, jak se protější hora zahalila do obrovského tmavého mraku, který se na nás pomalinku sunul. A já se začínal loučit s vidinou koupání v jezeře.
Jelikož jsme tu seděli docela dlouho (já nešťastný z toho, že jsem si nekoupil žádné hodinky 😀 ) a žádný déšť se nekonal, tak jsme vyrazili na hradby „Museggmauer„. Ale když jsme v 15:20 hod byli v půlce kopce, tak přece jenom začalo pršet. Jelikož moc možností na úkryt nebylo a deštník jsme sebou taky neměli, tak jsme si vybrali jedno místo pod stromem, kde bylo sucho a až na pár kapek déšť úspěšně přečkali.

Když přestalo pršet, pokračovali jsme dál na hradby. Vstup byl přes jednu věž, ze které byl docela pěkný výhled do okolí. Ale trochu to kazily zasklená okna.
Po cimbuří jsme pokračovali na druhou stranu, kde jsem si opět vylezl na další vyhlídkovou věž. Ta už nebyla krytá, tak jsem měl ještě lepší výhled po okolí. Odlovil jsem si tu kešku „Die Museggmauer“ a potom jsme sešli zpátky k řece. V mapě jsme si totiž všimli, že za dřevěným mostem „Kapellbrücke„, kde jsme dopoledne byli, se nachází ještě jeden dřevěný most „Spreuerbrücke„. Tak jsme se vyrazili mrknout i na něj. Ale ten první se mi stejně líbil víc.

Od mostu jsme prošli městem okolo dvou kešek, které jsem bohužel nenašel a nabrali směr k pláži Ufschötti, kde jsem měl z internetu zjištěno, že se dá koupat.

A to byl pro mně nejlepší zážitek na konec – koupání v Lucernském jezeře (nazývané Čtyřkantonální jezero). Jedná se o jezero u úpatí Alp ve Švýcarsku ležící v nadmořské výšce 434 m.n.m., s délkou 38 km a dosahující maximální hloubky 214 m. Jelikož se po odpolední přeháňce vyčasilo a svítilo sluníčko, tak bylo docela teplo. Když jsem si poprvé stoupl do vody, tak jsem řekl „brr, to je ale studený“. Ale když se člověk celý ponořil a zaplaval si, tak mu pak voda přišla teplá jako kafe. A co mne nejvíc uchvátilo, byla jeho čisťounká voda s úžasnou viditelností. I když jsem měl vodu po krk, tak jsem pořád nádherně viděl na dno. Po cca hodinovém užívání si báječného koupání byl čas k návratu zpátky na nádraží.

Cestou jsem ještě u pošty odlovil poslední kešku „Jean Nouvel’s Cache„. Celkově naše procházka po Luzernu měřila 15,4 km. U nádraží jsme si ještě koupili něco k večeři a ve 20:10 nám jel vlak IR 2676 do Zurichu, kam jsme přijeli ve 20:56. A ve 21:40 jsme odjeli EN 467 do Vídně. Druhý den ráno v 7:52 jsme byli na nádraží Wien Hbf, kde jsem si stihl rychle odlovit kešku „Plattform Hauptbahnhof“ a v 8:04 jsme EC 104 odjeli do Břeclavi, kde proběhl další přestup na EC, které nás bohužel odvezlo do Brna. Bohužel je tam správně, jelikož se mi ve Švýcarsku moooc líbí a určitě zde neplatí rčení „všude dobře, doma nejlíp“.